Neposkvrněné mysli věčný svit (1.)

aneb s hlavou je to jako s močákem…čas od času se prostě člověk musí jít vychcat

Byl to ten typ večera, kdy každá další sklenička polosuchýho vína znamená nový téma k debatě a kouř, těžce se válející nad stolky z masivu, jen notuje noirový atmosféře poloprázdnýho lokálu. Barman byl nějakej divnej…jako vždycky.

..Give me a kiss to build a dream on..

Život vám v tyhle večery přijde jako jeden velkej jazz. Pomalej, krásnej, melancholickej a černej. Hlavu máte ztěžklou a plnou starostí a v uších vám rezonuje Luis. Máte to nutkavé tušení, že něco ve vás je špatně. Že nesedíte na tom správným křesle, že nejste ve správný hospodě, nebo že ste se měl narodit tak o dvacet let dřív v úplně jiný zemi. A tyhle myšlenky se vám točí jak voda ve výlevce a stahují vás kamsi do temných páhnoucích hlubin.

..and my imagination will thrive upon that kiss..

Mezi druhou a třetí sklenkou přecházíte od sexu k filozofii. Zjišťujete že ani takovej flegmatik jako jste vy se neumí srovnat se vším. Říkáte si, že by tu mohlo být i líp, ale moc dobře víte, že na čase to nezávisí, čas je spravedlivej, vždycky tu bylo je a bude tak nějak stejně. Záleží jen na tom, jak vidíte to, co se kolem vás děje.

..sweetheart, I ask no more than this..

Pak přijdete domů, lehnete si do postele, napíšete jednu dvě básničky, pak pár minut brečíte do polštáře a dost znaveni usínáte tam co každou noc už několik let. Zdá se vám, že létáte, že hrajete ve filmu Woodyho Allena, ale vy se na to ráno nepamatujete. Vzbudíte se a říkáte si: Dneska bude hezky. Ale ten pocit, ta tíže ve vás zůstala, vy to víte, já to vím, ale nic se s tím asi dělat nedá.

..a kiss to build a dream on.