Magyar kirándulás 2008

Dnes odjíždíme nach Hungarien, abychom poznali krásy maďarského hlavního města, horké podzemní lázně v Miškolci, kotlíkový guláš z Margaretina ostrova a cukrárnu na náměstí sv. Štěpána.

Užitečné fráze:

Fö úr , fizetek!     -     Pane vrchní, platím!
Hívja a rendörséget, ellopták nekem…      -     Zavolejte policii, ukradli mi…
Sóid    -    hovno
Van gumid?    -    Máte kondomy?
Használnem olaj cserélni.    -    Potřebuji vyměnit olej.

Tal tedy připraven, hurá na cestu… Viszont látásra!

Garden of Eden Creation Kit (6.)

aneb kouzlo jménem “Nové tváře”

Když se člověka zeptáte, na co se těší, když ho čeká první rok na vejšce, zpravidla vám odpoví tímto ustáleným výrazem pro osoby, jejichž nepochybné kvality nebyly dosud objeveny a zhodnoceny.

Těší se na lidi, které vůbec neznají, protože je vůbec neznají. Ale on the other hand i vy sami jdete na vejšku s “čistým štítem”. Je to “nový začátek”, “všechno je potřeba vybudovat znova od začátku”, “začínáte od nuly”. Jednosouvětně: Naše vize je, že se právě teď můžeme změnit a s tou spoustou zkušeností, co už máme ze sebe před ostatními udělat ikonu bezchybnosti.

Na druhou stranu, právě tahle snaha, být lepším v očích ostatních, z nás dělá adepty na to se k ideálu blížit víc, než setrvávat bez snahy a vůle na místě.

Krtci, občané a Juraj J.

je to za mnou. Moje v pořadí druhá Letní filmová škola v Uherskym Hradišti. A bylo to jaký? Bylo to světový!

Viděli jsme 13 filmů, poslechli si koncert Izraelský folkařky a přednášku Juraja Jakubiska, po večerech popíjeli výborný moravský víno, pozorovali Jazzbandy v ulicích a nachodili kolem 30ti kilometrů mezi campem a projekčníma sálama.

Na první místo bych postavil dva snímky: Občan Havel v režisérský verzi a Vtáčkovia, siroty a blázni
Občan Havel je prostě luxusní…Vtáčkovia jsou mi zase ztvárněním bližší. Vůbec celej Jakubisko mi nějak přirostl k srdci.

Další snímky byly rozličnější, jak žánrově, tak zemí původu. Tzn. od Alejandra Jodorowského a jeho surrealistický film Krtek, přes němé německé štyky typu Kabinet Doktora Caligariho až po multinárodnostní komedie jako je Absurdistán Veita Helmera. Musim, ale říct, že přestože sme těch filmů viděli tolik, nenašel se mezi nima vysloveně špatnej kus. (Snad až na nešťastnou první volbu - “Mír s tuleni, válka s mloky”, kterýžto jsem poněkud nepochopil)

A tak jsem ukojil svou touhu po filmovém vzdělání zase na nějkou dobu…